Říjen 2009

Naissankari 14. ("Může se nastěhovat už zítra")

31. října 2009 v 23:59 | Mareritt |  Naissankari
Když už neměl co brečet, vstal a šel najít svůj kufr. S klidem procházel naším bytem, žádný stres.

Naissankari 13. ("...kde mě čekalo velice nepříjemné překvapení")

29. října 2009 v 23:51 | Mareritt |  Naissankari
Vyhráli jsme. Skoro se dá říct, že to máme v kapse, protože Tampere prohrálo. Teoreticky nás můžou dohnat a předehnat počtem vstřelených gólů, ale nevěřím, že to zvládnou. Aspoň něco se teda daří. Jenomže co z toho? Život není jenom o penězích a ani úspěch lásku nenahradí...
Proč já to říkám? Na co si stěžuju? Copak mi láska chybí? Spíš naopak! Jenomže já to všechno musím kurvit. Vidím, že bez sexu neumím žít, ale když se mi nabídne ten, kterého asi miluju, tak ho odmítnu a radši se o pár dní pozděj vyspím s někým jiným. A pro jistotu s takovým volem. Vrátit tak čas...
Cesta neubíhala. Pořád ve mně hlodaly chmurné myšlenky a musel jsem se hodně přetvařovat. Celý autobus zářil radostí, jenom já jsem byl jak hromádka neštěstí. Nemohl jsem to dát najevo, protože Jussimu by bylo jasné, že se něco stalo... nejspíš i co se stalo...
Zahrál jsem to dobře. Nikdo nic nepoznal.
Nejhorší je, že Jussi vypadá, že je rád, že jsem nezklamal. Já mu nechci lhát. Ale podruhé už mi to neodpustí, kdybych se náhodou přiznal.
A proč zrovna Sami? Třeba kdybych se s ním chvíli nepotkal, tak mě přestane přitahovat, jenomže já ho vidím téměř denně.
Jsem blbec. Co už....
Ráno jsem si myslel, že se mi to celé jenom zdálo. Nevybalená taška uprostřed pokojíku mě bohužel přesvědčila o opaku. Vykašlal jsem se na vyučování a šel jsem se projít.
Došel jsem do parku, kde mě čekalo velice nepříjemné překvapení. Na "naší" lavičce ležel Jussi a Vodka, vedle na zemi batoh, taška a ... vodka ... vypitá.
V životě mě nic nevyděsilo víc.
Trochu jsem se uklidnil, když jsem viděl, že dýchá. Opatrně jsem ho vzbudil.
Vytřeštil oči: "Kde se tady - do prdele - bereš?! ... a nemáš vodu prosím? "
Aha, já mám být ve škole... "Mám ..." podal jsem mu minerálku " ... oni tě vyhodili?"
"Dík ... ne, odešel jsem dobrovolně"
"Proč jsi nepřišel ke mně?"
"Potřeboval jsem být sám."
"Nebo jsi potřeboval vypít tu flašku?"
"Matti, prosím...nevyčítej mi to"
"A to se mám dívat, jak se ničíš a neříkat na to vůbec nic?"
"Ne, ty jsi to neměl vidět... je mi špatně"
"Pojď, půjdem k nám"
"Ne..."
"Proč ne? Nikdo tam není"
"Stejně tam nedojdu"
"Zkusíme to!" Stoupnul jsem si, vytáhnul jsem ho na nohy a pobral jsem mu věci. Rád bych ho odnesl, ale co ty tašky... On vzal do náručí Vodku a vydali jsme se k našemu.
Úspěšně jsme dorazili. Jussi okamžitě odpadl. Dal jsem Vodce nažrat a odhodlal jsem se zavolat máti. Byla naštvaná kvůli tomu, že jsem nešel do školy, ale Jussi zůstat mohl. Uvařil jsem mu vývar. Přirozeně jíst nechtěl, tak jsem do něho natlačil pár lžiček násilím.
Seděl a brečel, nic neříkal, jenom neutišitelně brečel. Nechtěl pomoct, obejmout, nic. Jenom hladil Vodku a brečel. A já jsem nemohl nic dělat... jedině odejít a to nešlo...

sviť, měsíčku, sviť...

20. října 2009 v 21:56
...ať mi šije niť :P

Jolančin první výtvor...
(když nepočítám cvičný "polštářek :D)

Jolanka je spokojená ^^

Rekviem za sen

12. října 2009 v 21:16 | Mareritt |  Ptákoviny
za prvé se mi hrozně líbí ten název
za druhé jsem dneska ten film viděla ... nemůžu to dostat z hlavy
ze třetí žeru tu hudbu
a za čtvrté - Jared je stoprocentně ten nejhezčí feťák :D