Naissankari 21. (Jé, Falun!)

3. září 2010 v 20:13 | Mareritt |  Naissankari
Bože co je to za zvuk?! Vypněte to někdo! Ztlumit! Ticho ... TICHO ... TICHO! ... Ticho? Co se děje? Co to bylo? ... Budík? ... Kdo ho vypnul? ... Kde jsem a jak jsem se sem dostal? ... Je mi zima.

Mžoural jsem do tmy, ale neviděl jsem vůbec nic. Až když si moje oči trochu přivykly, všimnul jsem si Samiho na druhé straně místnosti. Šel jsem zavřít okno a pak jsem na něj promluvil:
"Sami? Já mám takový blbý dotaz ... kde jsme?"
Nepochopení v jeho tváři se postupně změnilo v lítost.
"Ve Švédsku."
"Aha." Poslední dobou jsem byl asi trochu mimo...
"Matti? Co bereš?"
"Nic."
"Nelži."
"Co je ti po tom?!"
"No...teoreticky nic, ale za prvé hrajeme v jednom týmu už nějaký ten pátek a mně záleží na dobrých výsledcích, a za druhé tě pořád beru jako kámoše a stav, ve kterém jsi, se mi - mírně řečeno - nelíbí."
Co teď chce slyšet? Mám mu skočit kolem krku a vyznat se z hříchů? Tolik problémů mi způsobil a dělá jakože nic? Abych odpověděl něco smysluplného, potřeboval bych aspoň týden na rozmyšlenou.
"Matti?" Vstal a přišel ke mně.
"Nech mě!"
"Uklidni se!" Zkusil mě uzemnit, ale odstrčil jsem ho. Chystal jsem se jít ... někam ... pryč. Chytl mě za zápěstí.
"Kde máš ten fet?"
"Nemám!" Dal mi pěstí, rozsvítil a začal se mi hrabat v tašce. Než jsem to pochopil, našel, co hledal. Já jsem u sebe fakt měl drogy...
"Dostal jsem nápad ... původně jsem ti to chtěl spláchnout, ale možná bude lepší to zkusit."
"Sami, počkej, nedělej to."
"Všichni můžou a já ne?"
"Aspoň ne teď, na zápasy musíš být OK, ať to vyhrajete."
"My? Ty ne?"
"Já na to nemám..."
"A co chceš dělat?!"
"Já nevím ... nevím..."
"Utéct?"
"Asi..."
"Myslíš to vážně?!"
"Jo, stoupnout teď na brusle, to by nedopadlo dobře, a hledat výmluvu pro trenéra - to radši zdrhnu."
"Počkáš na mě?"
"Cože?"
"Pak ti všechno vysvětlím."
"Ale odehraješ to!...?"
"Ano...po turnaji ti zavolám."
"Tak abych šel..."
"Hodně štěstí."
"Jo a dej mi TO."
Vzal jsem si teda své nejpotřebnější, k tomu bágl a zmizel jsem. Úzkost mě ochromovala. A slzy, co měl v očích, když jsem zavíral dveře, mi klidu nedodávaly. Tak jsem byl sám, na rozcestí, kde každý směr je špatný.

Bloudil jsem, dokud jsem nenarazil na nádraží. Vyhledal jsem tabulku odjezdů. Ze všech destinací mi do oka nejvíc padl Falun. U přepážky jsem si koupil jízdenku a vymýšlel jsem zábavu na těch 20 minut, co budu čekat. Dát si, nedát si, ... dát si, ...
Jo, přesně to jsem potřeboval. A pak jsem stál na nástupišti, přijel vlak, nasedl jsem a jel jsem. Začínal jsem se těšit. Ať to dopadne jakkoliv, bude to změna. Je fajn, že je teplo, můžu přespat venku. Snažil jsem se myslet na to, jak to budu dělat s penězi. Nějak jsem se nesoustředil... vždycky se mi myšlenky stočily ke kokotinám ... třeba k Samimu. Co mi bude vysvětlovat? A co se mezi náma stane? Možná nic...  
Jé, Falun! ... Tak...trochu se seznámím s okolím.
Jsem já to ale šťastný muž. Během půl hodiny jsem narazil na gay-friendly hospodu. Působilo to jako slušný podnik, takže jsem vstoupil a posadil se u baru. Dal jsem si - co jiného než - kafe. Znova jsem děkoval našemu školství za povinnou švédštinu. Obsloužila mě hezká servírka, kterou vzápětí vystřídal mnohem pěknější čišník. A dal se se mnou do řeči. Zajímal se, tak jsem mu ve zkratce vyklopil, kde se tam beru. Obočí mu zmizelo někde pod střapatou ofinou a pozval mě na panáka. A naráz, ani nevím jak, jsme byli zamknutí na záchodě...
Je mi tak trapně z toho, jaká jsem svině, že ani nejsem schopný rozvádět to do detailů. Všechno je tady na mě moc rychlé.
Poptal jsem se, kde je park, abych se tam mohl natáhnout a nechat sluníčko prohřívat moji tělesnou schránku a pálit špínu svědomí. Zavolal jsem Samimu a dal jsem mu nějaké info.
Za pár dní přijel, tak už jsem se nenudil.
"Jak jste dopadli?"
"Druzí."
"Sáákra, kdo měl víc štěstí?"
"Domácí."
"Hovada!"
"Teď už je to jedno, teď jsem tady a včerejšek je dávnou minulostí."
Pořád jsem předpokládal, že z něho vyleze něco víc. A houby...
Následující týden jsme si náramně užívali. - Ne, nespali jsme spolu, kdyby to někdo špatně pochopil. - Prostě jsme se bavili. Bylo to jako dovolená, pánská jízda. Do té chvíle, než jsem se jednou v noci probudil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enki Enki | Web | 3. září 2010 v 20:50 | Reagovat

Aaaa konecne!! Doufam, ze dalsi dil bude co nejdriv ne zas po miliarde let!! :D

2 Skjønn Mareritt Skjønn Mareritt | E-mail | 3. září 2010 v 20:51 | Reagovat

jo, asi ho jdu přepsat hned :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama